POVLEČENÍ

 

Ležím v modrém nebi,
půlměsíc, se svojí hvězdnou družinou,
zahnal ostatní vesmírné tvory,
a mě přikryl s noblesou.

Přivírám oči nad tou krásou,
která se na mě z hůry snesla,
zasloužím si, aby mě hvězda nesla,
až na okraj vesmíru.

Tam zeptám se pána,
co povel k rychlému ústupu dal,
avšak rozplývá se jako pára,
proč bujaré oslavy ukončil?

Poslední opilci se vrací domů,
uléhají, hluší a otupělý,
nepozorovaně, do svých vesmírů,
a hvězdami se přikrývají.