CÍTÍM SE TAK MIZERNĚ...

 

Občas se cítím jako muž,
někdy jako kluk
a jindy zase jako pes;
když mi všude nadávaj
a pořád někam posílaj...
Je to tak bohužel všude,
venku i doma,
od kámošů i v rodině
a to vás dorazí.

Dorazí, protože neslyšíte nic jinýho,
jediný milí slovo,
jediný uznání,
ty si úplně blbej...
jenom tohle,
a nic víc...

Proto tady teď stojim,
cítim vítr ve vlasech,
z tý vejšky se mi motá hlava,
přesto sem tu, na Nuselským mostě.

Chtěl bych ještě naposled,
naposled slyšet slovo uznání,
slyšet upřímný miluju tě!!!
miluju tě,
než se dole rozplácnu
a bude ze mě jen další mrtvola,
co má štítek na palci u nohy.

Protože tady stojim,
cítim vítr ve vlasech,
sem tu a nechci zpátky.
NEMůŽU!!!

Je mi 22 a já padám,
letim vstříct budoucnosti.
dvacet dva a nic sem nedokázal,
nic, jenom skočit.
Chtěl bych to změnit,
chci druhou šanci.

Druhá šance už neni,
proč?, sakra PROČ? neni,
já jí potřebuju...
už cítím asfalt,
SAKRA!!!! NÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ...........

Chci žít, chci to vzít zpátky. Postavit se tomu čelem, bojovat s tim a neskončit rozpláclej, pochcanej někde pod nuselskym mostem. A tak vám řikam: Žijte naplno! Slyšíte? ŽIJTE NAPLNO. Kašlete na věci, co vás jenom omezojou... Nedělejte takový kraviny jako já, vykašlete se na Nuselák a bojujte s osudem...