OPRANÁ OPERA

 

Opraná opera, stále hraje dokola,
a ďáblu zaprodaná nevěsta,
roztahuje svoje nohy, ďáble pojď,
užij si mojí kundy!

Roztažená brána růžová,
přijímá potulné cizince,
jen na skok,
ohřát se v mojí komůrce.

Jen na skok, tak pojď, cizinče!
Užij si, pobav se, dělej co chceš,
ale jak do mě vystříkneš,
tak trestu neujdeš!
Můj milý cizinče.

A ďábel stojí opodál a váhá, neví,
mocná síla jej tlačí a topoří.
Ďábel má před očima tmu, už nemyslí,
a k bráně se přiblíží,
už jen krok.

Rozhlédni se, statný cizinče,
není to nádhera? a už seš tu.
Užij si, pobav se, dělej co chceš,
třeba mi kundu natrhneš.

Ďábel jak smyslů zbavený,
rejdí a šmejdí, nehledě únavy,
bolesti ba krve, užívá momentu,
kousku svojí duše.

Tisíce jahel a nožů útočí,
do brány stále přiráží.
Kunda se zmítá rozkoší,
ďábel je smyslů zbavený.

Vlna horkého moře,
přihnala se náhle!
A bránu zatopí, už je pozdě,
už nejde zavřít...

Jak ses to odměnil, nádherný cizinče?
Copak ti u mě nebylo dobře?
Běž, vypadni, místo tu není!
Uteč a schovej se!

A shrbený ďábel odchází,
menší než přišel,
hanbou se propadá, stydí se,
brána se zavírá,
za ďáblem křičí:

Teď zaplatíš svoji daň!
Teď mi patříš už navždy!
Už nejsi cizinec,
už jsi můj!!!

Ďábel neví,
neví, jak se to mohlo stát,
snad větší pozor, měl si dát.
A bráně obloukem se vyhnout.

A opraná opera, dále hraje dokola,
ďáblu zaprodaná nevěsta,
roztahuje svoje nohy dál,
další cizince láká:
užij si mojí kundy.

A cizinců stále přibívá...