- - : : J a C k : : - -

 


Jack seděl na židli, ruce silným provazem svázány za zády. Rich k němu přistoupil tak blýzko, že se nosy téměř dotýkali. Kouknul se mu přímo do očí a s ledovým klidem pronesl: "Budeš chcípat pomalu. Hodně pomalu." a pěstí ho udeřil velmi silně do obličeje. Jack pocítil, jak se mu slabý pramínek teplé a lepkavé krve line z nosu. Nebyla to příliš silná rána, ale byla velmi dobře cílena. Zaúpěl. Následovala další a další rána s postupně silnější intenzitou. Po chilce měl nos rudý a nateklý do dvojnásobné velikosti.


Horký vzduch se krásně proháněl čertvě posekanou trávou. Bylo nádherné odpoledne a na louce bylo ticho. Jen občas se ozvalo zacvrlikání cvrčka nebo pípnutí nějakého ptáka z nedalekého lesa. Idylická pohoda. Nádhera, hotový ráj. Jack popošel ještě blíže do středu louky, když si všiml, že u okraje lesa se něco hýbe. Snažil se zaostřit, ale nešlo to. Bylo to moc daleko. Objekt se však začal velmi rychle přibližovat, až si Jack uvědomil, že se proti němu řítí rozzuřené divoké prase. Jack ztuhl. Věděl, že by se měl otočit a dát na útěk. Věděl, že stačí se pouze pohnout a nohy se mu uvolní a bude schopen uprchnout. Věděl toho tolik a všechno se mu to v hlavě začalo motat. Ztuhl. Nebyl schopen ze sebe vydat ani hlásek. Ztuhl. Všiml si, že vepř má mezi očima bílou skvrnu ve tvaru zaobleného kosočtverce. Ztuhl. Viděl vepřovi oči. Ztuhl. Tak zlověstné, jako samo peklo. Ztuhl. Černé, čiré a tak nebezpečné. Ztuhl. Blížil se ukrutnou rychlostí. Ztuhl. Nikdy neviděl nic tak rychlého, přestože to byl fanoušek formule 1. Ztuhl. Na závodišti mu formule nepřišli nikdy tak rychlé, jako tento vepř. Ztuhl. Jediné co cítil bylo, jak mu povoluje močový měchýř a teplá tekutina mu po malém proudu vytéká z přirození. Ztuhl. Vepř se blíží, kalhoty čím dál tím víc vlhčí. Ztuhl. A už je to tady. Ztuhl. Vepř je co by kamenem dohodil. Ztuhl. Nikdy mu nepřišlo nic tak velkého. Ztuhl. Vepř byl podobný Boeingu 727. Ztuhl. Velký a nesmírně rychlý. Ztuhl. Zlověstný jako mračné dopoledne. Ztuhl. Už je to tu. Ztuhl. Jack je na místě mrtev. Ztuhl.


"Všichni k zemi, tohle je přepadení," zařval mladík a pistolí namířil postupně na všechny v obchodě. Zastavil se jen na okamžik u Jacka, mladého, perspektivního majitele advokátní kanceláře. Byl čerstvě ženatý s nádhernou Jane, se kterou čekal prvního potomka. Na začátku své hvězdné advokátní kariery. Dřel jako mezek, aby toho dosáhl. Prááásk. Kulku už nikdo nezastaví. Zastaví se pouze Jackův život. V tuto vteřinu. Pro kolik jiných lidí je tato vteřina poslední? A pro kolik je to sekunda první? To už nikdy nezjistí.


Rich od něj kousek poodstoupil. Jack teď vyděl Richovy obrovská záda. Modrou zpocenou košili. Všiml si, že rukou hledá něco v kapse svých flanelových kalhotech. "Prosim. Richi, nech mě. Všechno ti to vrátím." "Drž hubu, sakra, drž hubu Jacku." Rich se prudce otočil, v ruce držel kudlu. "Né!" "Ale ano." Jackovi problesklo hlavou jediné - moje oči. Měl je nádherné, tak modré jako laguna atlantického oceánu. "Ale ano." Jack zavřel oči. Nechtěl zemřít takhle. Takhle ne. A přitom se s tím nedalo už nic dělat. Ale nic se neděle, tak oči otevřel. Na tuhle chvíli Rich čekal. Sevřel ruku s nožem a tupým koncem ho praštil do temena hlavy. Kupodivu, boleloto jako čert. Možná i na moment omdlel. Rich ho mezi tím obešel. Tak, teď mi uřízne hlavu "PROSÍM!", Jack už začínal pomalu šílet. "Prosím! Nech mě..." už ne s takovou vervou a odhodláním. Už rezignoval. Náhle pocítil jak se mu uvolňují ruce. "Tak, a teď ty hnusnej šmejde vypadni a ať už tě v životě nevidim, ty slizká děvko!!!" Jack náhle nevěděl, co má dělat. Sem opravdu volnej nebo si se mnou Rich jen hraje? "Díky." "Vypadni." Jack už raději nic neřekl. Došel, spíše doběhl domů. Napustil si studenou vanu. Jako vždy po ránu, po děsivém snu. Přesto tohle ráno bylo jiné.


Elektrické. Fén zapojený do elektrické sítě a voda nejde příliš dohromady.


Černej uhel - Jack!